Obrázky lidského utrpení vídáme v médiích denně. Člověka už nešokuje, pokud se v hlavních zprávách objeví uříznutá ruka nebo noha. Násilí a strádání je na denním pořádku, otupěli jsme. Pokud v nás vyvolají nějaké emoce, je to především lítost, kterou cítíme k obětem autonehod a jejich pozůstalým, k lidem, kteří v důsledku sucha trpí hladem nebo těm, co přišli při záplavách o celý svůj „život“.
Tato lítost je založena na očekávání lidského utrpení. Vžijeme se do jejich situace a předpokládáme, že cítí to, co cítíme my. Tedy beznaděj nad nedostatkem nezávadné vody, které si náš „vyspělý“ svět užívá v hojné míře, výčitky svědomí nad přeplněnými stoly, a Oni tak hladoví.
Říká se, že nevědomost je sladká. Nejspíš to bude jeden z důvodů, proč člověk potkává na ulicích usměvavé tváře a ne zkroucené grimasy žalu nad vlastním nešťastným osudem.
Tolik mé první seznámení s opravdovou Etiopií.
Žádné komentáře:
Okomentovat